prof. Mgr. Jan Špáta

klasik českého filmu (1932 - 2006)

Narodil se 25. října 1932 v Náchodě. Dětství strávil v Hronově, kde měl převzít rodinný papírnický obchod. Ten byl po roce 1948 znárodněn. Špáta odešel do Prahy, absolvoval grafickou průmyslovku (1952), pak katedru kamery na FAMU (1957) a působil jako kameraman ve Zpravodajském filmu. Hluboce jej ovlivnila spolupráce s Evaldem Schormem, během níž pro sebe objevil téma existenciálních rovin života (Žít svůj život, Proč, Zrcadlení…) V polovině šedesátých let nastoupil dráhu režiséra, během níž získal na šedesát ocenění na domácích i mezinárodních festivalech.

Zároveň pracoval jako kameraman na filmech mnoha režisérů (Pavel Hobl, Václav Táborský, Jiří Papoušek, Bruno Šefranka, Helena Třeštíková, Drahomíra Vihanová, Andrea Majstorovičová a zejména jeho druhá manželka Olga Sommerová), ovlivnil řadu generací českých dokumentaristů (Pavel Koutecký, Milan Maryška, Jana Hádková, Andrea Majstorovičová, Martin Štoll, Ivan Zachariáš…) a v kontextu českého filmu se hovoří o tzv. špátově škole. Jeho dcera Olga Špátová taktéž pokračuje v dráze dokumentaristky. V roce 1967 vyučoval na Hochschule fűr Gestaltung v Ulmu (NSR), v letech 1992-2006 byl pedagogem pražské FAMU, v roce 1996 byl jmenován docentem, v roce 2002 profesorem. Kromě více než 100 autorských filmů je autorem i bilančního knižního rozhovoru s M. Štollem Okamžiky radosti a knihy esejů Mezi světlem a tmou. Zemřel v Praze 18.8.2006.

Špáta pojímal film jako službu, osvětu a terapii. Hledal „dobrého člověka, který ještě žije“, oslovoval diváka skrze emoce. Právě citovost a pozitivismus, za něž byl vždy chválen i kritizován, byly jeho hlavním přínosem českému dokumentu. Byl mistrem zkratky a hutnosti filmové řeči postavené na dynamickém hudebním kontrastu. Mezi hlavní témata jeho filmů patřila konečnost života (Respice finem, Poslední dějství, Srdce na dlani), víra (Konec světa, Evangelíci ze Železných hor), vztahy a pozitivní přístup ke světu (Hlavně hodně zdraví, Parta, Kreutzerova sonáta). Výjimečné jsou i jeho cestovatelské snímky (Země svatého Patricka, Lidé z hor, Japonsko, má láska, Atletické variace, 777 vteřin v Československu), filmy o hudbě (Variace na téma Gustava Mahlera, Zmatený poutník Libor Pešek) a portréty pro cyklus GEN a GENUS (Miroslav Horníček, Vlastimil Brodský, Jiřina Bohdalová, Jiří Bělohlávek, Karel Kachyňa, Ljuba Hermanová…).

V roce 1999 se stal čestným občanem města Hronov.